Co jsem se zatím naučila

„Každá z nás je jiná. Většina z nás se snaží zalíbit se (rodičům, přátelům, partnerovi), splnit diktát „dokonalosti“. Cítíme tlak na výkon a úspěch – přitom to nám ženám vůbec není přirozené. Možná máme strach – strach vzepřít se a udělat to jinak (strach abychom nezklamaly rodiče, aby nás nepomluvily „kamarádky“, abychom nebyly závislé na partnerovi), jenže časem zjistíme, že nás to jen vyčerpává a nedělá nás to šťastné.

Protože štěstí je někde jinde. Nezískáme ho ani hmotnými statky, neustálou prací, ani láskou a péčí partnera, dokonce ani skrze naše děti. Štěstí je v lásce, vyrovnanosti, harmonii a vděku – štěstí je tam uvnitř! Je v propojení se se svojí nejhlubší podstatou, se svou duší, se zdrojem života v sobě.

A proto sleduj sama sebe. Zapiš si každý den, za co jsi vděčná, poznamenej si své myšlenky a snaž se, aby byly stále pozitivnější. Zapiš si, co Ti napovídá Tvůj vnitřní hlas – Tvá intuice. Nech se inspirovat zážitky, sny, které se Ti zdají v noci; „překážkami“, které ve skutečnosti nejsou překážky, ale příležitostmi k růstu. A sílu a důvěru nehledej mimo sebe. Jsou také uvnitř – vždycky tam jsou. A když si náhodou nebudeš vědět rady, zkus vyslovit svůj záměr a požádej o odpověď – ta vždy přijde, i když její forma může být nečekaná. Nebo se zkrátka jen zastav; nauč se důvěřovat, nech na nějaký čas vše jen tak plynout a nech věci, ať se prostě stanou. Vše má svůj čas a vše přijde, když jsi na to opravdu připravená. Všechno zlé je k něčemu dobré.

Tohle jsem se zatím naučila já. A tohle je Tvá cesta rokem a já Ti ze srdce přeju ať je opravdová a jen Tvá.“